Lánská obora

  Lánská obora leží z největší části v katastrálním území obce Lány, ale zasahuje i na území obcí Ruda, Městečko a Zbečno na Rakovnicku. Spravuje ji kancelář prezidenta republiky prostřednictvím své příspěvkové organizace Lesní správa Lány a podle wikipedie jde pravděpodobně o historicky nejstarší oboru v Evropě i na světě.

Za rok tři století

Lánská obora byla zřízena a zaplocena v roce 1713, v příštím roce budeme oslavovat tři sta let existence,“ říká ředitel lesní správy Lány Jiří Janda. „Vznikla tak, že císař Leopold I. požádal hraběte Valdštejna, aby mu zachoval lovecké revíry, kde by bylo dostatek zvěře, protože už tehdy bylo na Křivoklátsku rozšířeno pytláctví,“ vysvětluje Jiří Janda. „Valdštejn to vyřešil poměrně jednoduše – zaplotil devět tisíc hektarů lesa.  Zajímavé bylo, že císař nebyl lovec, ale císařovna ano. Dodnes je tu pomník na místě, ze kterého střelila císařovna Kristýna 134 kusů jelení zvěře. Když se v roce 1731 vdávala jedna z jejích dcer, celou tuto oblast dostala věnem. Brala si hraběte z Fürstenberku a Fürstenberkové se tak stali majiteli lánské obory až do roku 1921, kdy ji od nich odkoupil Československý stát jako letní sídlo pro prezidenta Masaryka.  Podle ředitele Jiřího Jandy není pravda, že si Masaryk vybral Lány: „Byla vybrána asi čtyři místa, ale tehdejší vláda zjistila, že Fürstenberkové dlužili státu 18 milionů.  Obora i se zámkem byly oceněny na 22 milionů korun, takže stát zaplatil 4 miliony.“  Od roku 1921 tak lánská obora patří pod kancelář prezidenta republiky. „Jsme tady pro rekreaci a odpočinek prezidenta republiky a jeho hostů,“ říká Jiří Janda. Lesní správa Lány ale není jenom obora,“ dodává: „Lesní správa má 6800 hektarů lesa, dále pole, rybníky a kromě toho i oboru, která má 3000 hektarů.“

Profesionální myslivci

Kromě řady dalších nej, kterými se lánská obora může pyšnit, je to i fakt, že to je jediné místo v Čechách, kde najdete profesionální myslivce: „Jsou v podstatě nutnost,“ vysvětluje ředitel lesní správy. „Koncentrace zvěře v lánské oboře je značná, je tam evropský jelen, daněk skvrnitý, muflon, jelen sika, jelen Dybowski a mnoho další zvěře. Lánská obora vždycky byla výkladní skříní myslivosti v celé republice. Musíme udržovat stavy, které jsou normované, a abychom se na ně každý rok dostali, je potřeba ročně ulovit v lánské oboře zhruba 130 kusů trofejové zvěře a zhruba 250 až 300 kusů holé zvěře a kromě toho nějakých 200 až 300 prasat. Ve volné přírodě může někdo provádět myslivost jako koníčka odpoledne či večer. Tady to možné není. Práce se zvěří je celoroční. Naši lidé musí navíc odvodit hosty. Státních hostů není až tak moc, většina hostů je komerčních. A když sem přijdou jako platící zákazníci, tak samozřejmě chtějí, aby se jim někdo věnoval. Naši lidé musí dokonale znát terén, dovést je ke zvěři, musí dokonale znát všechny myslivecké tradice, musí umět jazyk a musí o životě zvěře vědět všechno,“ říká Jiří Janda.  „Ceny trofejí se pohybují od 20 do 750 tisíc korun. Tam už je skoro povinnost, aby o hosta, který vám nechá tolik peněz, bylo pečováno.“ Ještě tak před třemi lety tvořili klientelu ze o 70 až 80%  hosté z Německa a Rakouska, dále 10% Francouzů, Belgičanů a ostatních a asi 10% Čechů. Během posledních třech let klesli hosté z německy mluvících zemí na 20%, česká klientela stoupla na 50% a objevují se i Rusové a Američani.

Naučná stezka

„Dostáváme každý rok mnoho žádostí o návštěvu lánské obory od různých organizací. Ono to není možné a odporuje to i statutu, který lánská obora má. Proto jsme přemýšleli, jak oboru alespoň nějak přiblížit lidem a domluvili jsme se s první dámou, která nás podpořila v nápadu vytvořit kolem lánské obory naučnou stezku,“ říká Jiří Janda.  Pracovníci lesní správy vybudovali přístupovou cestu k hraně obory lemovanou naučnými panely, která končí ozdobným jezírkem. „V této části jsme nechali udělat dřevěnou vyhlídku i s přístupem pro handicapované tak, aby se lidé mohli dívat do prostoru, kde se koncentruje zvěř z obory. Jsou tam jeleni, daňci, navykli jsme je na návštěvníky a krmíme je tu v pravidelných intervalech.“

Zima v oboře

V oboře žije 1500 až 1800 kusů zvěře a člověk, který zavřel zvěř do uzavřeného prostoru, má podle ředitele Jiřího Jandy morální povinnost, dát jí všechno, co by si mohla najít v lese: „Skrmíme průměrně za rok zhruba 2000 metráků kukuřice, 2000 metráků bobu, 1000 metráků hrachu, další tisíc metráků jaderného krmení ostatního, 28 vagonů mrkve, zhruba 15-20 vagonů řepy a podle zimy 80 až 120 vagonů sena,“ vypočítává Jiří Janda.  „To vše se musí zvěři předkládat denně, ale stojí za zmínku, že jsme jediná obora v republice, která nekrmí u koryt. Koryta neuznávám, jsou totiž doklady o tom, že krmení u koryt je pro zvěř stresující,“ říká Jiří Janda.  Ve zvěřní říši totiž existuje hierarchie, podle které se nejsilnější nažerou první a mláďata a matky až potom. „Tam, kde se krmí do koryt, se nejsilnější postaví ke korytům, a ostatní stojí opodál. Slabší zvěř se nenažere. Takže my to máme zařízené tak, že denně vyjíždí dva traktory, za tím traktorem je rozmetadlo, které se používá na sypání silnic škvárou, a do toho se z velkých tanků sype krmení, které v určitých okamžicích na krmných trasách rozmetá na šířku dvacet metrů,“ vysvětluje Jiří Janda. „Jsme přesvědčeni o tom, že je to správně, a žrádlo se tak dostane i k slabším jedincům.“

Libor Michalec